BÝT ČI NEBÝT? na mši svaté

PASTÝŘSKÝ LIST FARÁŘE

Milí farníci.

Považuji za důležité vyjádřit se ke slavení neděle v současné situaci, kdy jsou zakázána shromáždění nad 100 osob. Vnímám, že se kolem případného zrušení nedělních bohoslužeb zvedá živá diskuze. Někteří považují zrušení bohoslužeb jako přehnané opatření, někteří dokonce jako útok proti církvi, někteří vyžadují, aby bylo slouženo tolik mší, aby se jich lidé mohli účastnit v počtu nepřesahujícím 100, jak to radí biskupové…

Než se rozepíši o tom, co považuji za nejdůležitější, uvedu dvě zajímavá fakta:

– v Kobylisích navštěvuje nedělní bohoslužby podle posledního sčítání 1300 osob.

– v celé Itálii byly zrušeny do konce března všechny bohoslužby včetně pohřbů.

A teď to hlavní.

Ve druhé kapitole Markova evangelia se farizeové zlobí, že Ježíšovi učedníci v sobotu drolí obilí z klasů, aby se aspoň trochu najedli. Ježíš na to reaguje tím, že sobota je učiněna pro člověka a ne člověk pro sobotu.

Mnoho katolíků má hluboce zakořeněné přesvědčení, že v neděli musí být člověk na mši svaté, jinak má těžký hřích. Takto jsem byl vychován i já. Naštěstí to pro mne není nic obtížného, protože jsem rád, že se mohu účastnit mše svaté téměř každý den. Nedělní slavení mše svaté je pro mne radost a životní potřeba. Beru to jako velké privilegium, nikoli zátěž.

Smyslem církevního přikázání, že se má katolík v neděli a zasvěcený svátek účastnit mše svaté, je právě jeho vlastní prospěch a radost. Pokud věřící křesťan lehkovážně bez rozumného důvodu zanedbává účast na nedělní mši svaté, pak jedná velmi nerozumně a vystavuje svůj duchovní život velikému nebezpečí.

Upozorňuji, že jsem právě napsal, že nedělní účast na mši svaté je přikázání církevní, nikoli Boží. Boží přikázání je světit den Páně. Církev upřesňuje, jakým způsobem se to má činit. A jestli právoplatní církevní představitelé, což jsou pro nás biskupové, stanoví jiný způsob slavení, pak je to legitimní. Jestliže je shromažďování lidí, v době šířící se nákazy nebezpečné, pak je skutkem zodpovědnosti a blíženecké lásky tato shromáždění nekonat. Biskupové nabídli možnost, zařídit mše svaté tak, aby na nich mohlo být menší množství lidí. Zároveň uvedli, že je v této situaci možné nahradit fyzickou účast na mši svaté jejím sledováním v televizi, nebo v rozhlase. Samozřejmě je mnohem lepší, slavit eucharistii ve společenství věřících, a věřím, že se toho opět brzy dočkáme. Zároveň vidím příležitost v tom, že tato mimořádná situace může být i užitečná.

Možná se pro mnohé z nás scvrklo slavení dne Páně na pouhou účast na mši svaté. Když se na ni nedostaneme, možná nás to povede k většímu přemýšlení, jak neděli slavit. Doporučuji, aby zvláště rodiny slavili neděli třeba tím, že společně budou sledovat bohoslužbu v televizi. Mohou připojit své vlastní přímluvy, mohou si popovídat o slyšeném Božím slově, mohou si udělat „vlastní kázání“. Mohou společně zavolat někomu, kdo je sám, mohou pozvat na sváteční oběd své přátele… Mohou si něco pěkného přečíst, zahrát společenskou hru, podívat se společně na pěkný film, pomodlit se křížovou cestu… Prostě mohou prožít krásný den Páně, který bude skutečnou oslavou Boží.

Děkují všem, kdo se nad těmito slovy zamyslí a nebudou v nich hned hledat, co jsem napsal špatně, nebudou mě škatulkovat, že jsem buď příliš konzervativní nebo naopak liberální. Hledejme společně Boží království a ostatní nám bude přidáno.

Všem ze srdce žehnám.                                            P. Martin Hobza

6 komentářů k “BÝT ČI NEBÝT? na mši svaté

  1. Výlet se mší říká:

    Okolo Prahy ve Středočeském kraji je většina kostelů v neděli zapněna do 20 věřících. Stači si naplánovat výlet tak, aby to vyšlo i se mší.

    • Ad: Výlet se mší říká:

      K tomu výletu se mší: Na první pohled dobrý nápad … ale podívejme se na to také trochu z pohledu těch farníků v té malé vesničce. My v Praze jsme vystavení většímu riziku – prostě proto, že je tu větší hustota lidí, spousta cizinců, je tu hromadná doprava, kde se všichni promíchají a kde potenciálně může nakazit každý každého. Máme právo přenášet toto riziko do relativně izolovaných komunit, navíc většinou starších lidí, kteří jsou nemocí nejvíce ohroženi?

  2. Nevydávejte se mezi lidi, prosím. říká:

    Ano, ale nejohroženější skupinou jsou právě senioři a je třeba si uvědomit, že neriskujeme jen, že nakazíme sebe, ale i nákazu ostatních… Z pozice lékaře si troufnu doporučit, aby se každý choval zodpovědně a minimalizováním kontaktů s okolím maximálně zpomalil šíření epidemie. Nechci vyvolávat paniku, ale rozhodně víc než ústenka a desinfekce funguje tlustá zeď a vzdálenost. Každý kontakt a každá cesta navíc je i riziko navíc, když to tak udělá nebo neudělá milión lidí, jsou to už zajímavá čísla…

  3. Odpoved říká:

    Mse svata je dar, aspon si mame vsichni moznost uvedomit, jak malo jsme si tohoto daru vazili a verim, ze ti, co prezijeme to napravime. Chodila jsem na msi temer denne, ale I pro me je to zastaveni a pokyn k zamysleni. Asi bych nevolila tu moznost na vylety a na msi I kdyz mi bude chybet. Ale mozna to budou prave ty spravne okamziky, kdy se budu moci doopravdy priblizit k memu milovanemu Panu a vice se s nim sblizit a pak si I o to vice zamilovat msi svatou. A ti co tam budou na nas jiste ve svych modlitbach nezapomenou. I toto se musime ucit. Buh vsem zehnej!

  4. Situac\e je vážná, nikoliv však zoufalá. Je důležité věřit tomu, že „každým mrak má stříbrnou obrubu“ neboli že“ po bouři slunce jasněji svítí“, i když je to těžké. Vidím velké přislíben í v zásvětné modlitbě Svaté Otce Papeže Františka, který nás, Evropu a celý svět zasvětil Panně Marii. Který apeluje na to, abychom si vzpomněli, kolikrát v různých těžkých situacích Panna Maria pomohla modlícím se křesťanům.Který nám daroval v této postní době Program, jak jí trávit. Nevím, jestli ho znáte. Výtah z něho je v tom smyslu, nehledat viníka /kjdo za to může, kdo to spískal“, ale snažit se posilovat to, co je v každém z nás a v srdci každého z nás dobré a nosné. Jiným slovy- nezhoršovat vzniklou situaci negativními emocemi/strach, zášt, zloba atd/ ale systemiaticky se usebrávat a pečovat o své nitro- duševní hygienu, chcete-li, a nemyslet jenom na sebe, snažit se myslet na druhé a na modlitbu, Boha, naslouchat druhým,oprostit se od stížností a sytit se prostými věcmi každodenního života.To píši jen namátkou. V každém případě lze postní dobu pojmout jako něco, co nám dává příležitost oprostit se od různého „humusu“ nejen v podobě koronavirů, ale také od našeho dosavadního způsobu pohlížení na sebe a na druhé a hledat vnitřní mír a pokoj, které jsou nyní nejvíce ohrožené. A to můžeme dělat i doma, i když je to obtížné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *