„Křesťanská naděje není pouhou tužbou, přáním, není optimismem“, řekl papež František při své Generální audienci ve středu 15. října. Více si přečtěte v následující Katechezi.

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Doposud jsme mluvili o církvi, o naší svaté matce církvi hierarchické, o putujícím lidu Božím. Dnes si položme otázku: co bude nakonec s lidem Božím? Co bude s každým z nás? Co máme očekávat? Apoštol Pavel povzbuzoval křesťany ze Soluňské obce, kteří si tyto otázky kladli, a po své argumentaci pronesl výrok, který je jedním z nejkrásnějších z celého Nového zákona: „A pak už budeme s Pánem navždycky!“ (1 Sol 4,17). Věříte tomu? (a s úsměvem dodává) Myslím, že ne tak docela… Budeme to tedy třikrát společně opakovat: „A pak už budeme s Pánem navždycky!“ (třikrát opakuje)… Jsou to jednoduchá slova, která jsou však nabita obrovskou nadějí! Tuto poslední a definitivní dimenzi symbolicky opisuje kniha Zjevení svatého Jana, kde se s odkazem na tušení proroků mluví o „novém Jeruzalému, který sestupuje z nebe od Boha; byl vystrojen jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha“ (Zj 21,2). To nás čeká! Ano, a kdo je tedy církev? Boží lid, který následuje Pána Ježíše a den za dnem se chystá na setkání s ním, jako nevěsta na setkání s ženichem. A nejsou to jen slova: bude to svatba v opravdovém a vlastním smyslu! Ano, protože Kristus, jenž se stal člověkem jako my a všechny nás svojí smrtí a svým vzkříšením v sobě sjednotil, se s námi opravdu zasnoubil a učinil z nás – jakožto lidu – svoji nevěstu. Není to nic jiného než dovršení plánu společenství a lásky spřádaného Bohem v průběhu dějin, dějin Božího lidu a také dějin vlastních každému z nás. Pán to uskutečňuje.

Celý text je k dispozici na stránkách České sekce Vatikánského rozhlasu.