9 dní ruku v ruce s Terezií z Lisieux

Jednotlivé dny novény:
[22. 9.] [23. 9.] [24. 9.] [25. 9.] [26. 9.] [27. 9.] [28. 9.] [29. 9.] [30. 9.]

Kateřina Lachmanová, Paulínky, 2023

Proč se modlit novénu právě s touto sestrou ve víře? Svatá Terezie z Lisieux (1873–1897) je totiž velkou učitelkou přímluvné modlitby a všech jejích hlavních ingrediencí, jimiž jsou opravdová láska k Bohu a klidem, ochota k oběti, pokora i smělá důvěra a živá naděje uprostřed temnot.

Navíc v těchto letech (2023 a 2025) Terezie v nebi slaví nejen své stopadesáté narozeniny, ale i sté výročí svého blahořečení a svatořečení. Na její přímluvu jistě můžeme očekávat mohutný déšť růží (milostí), který slíbila před svým odchodem do nebe. Sama vždy počítala s tím, že o slavnostech se zvláštním způsobem otevírá nebe, a ještě tady na zemi silně vnímala a využívala láskyplné pouto mezi církví bojující a oslavenou.

A za koho či za co se modlit? To už si každý nechme položit na srdce shůry, od Ducha Svatého. Chceme-li však prosit a přimlouvat se v duchu svaté Terezie z Lisieux, ať už za sebe nebo za druhé, vyhněme se jakémukoli troškaření. Ona sama se nebála vyjadřovat před Bohem své největší a nejhlubší touhy, s pevnou vírou, že kdyby je Pán nechtěl vyslyšet, přece by je v ní neprobouzel. Terezie nás učí žít a modlit se jako děti nebeského Otce, který je mocný a svrchovaný, ale i milosrdný a až marnotratně štědrý: „…všechno, co mám, je tvé“ (Lk 15,31).

1. den (22. 9.)

„I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne.“ (Iz 54,10)

Slova svaté Terezie:

„Mně dal (Pán poznat) své nekonečné Milosrdenství a skrze ně kontempluji a uctívám ostatní božské dokonalosti! Všechny pak vidím, jako by zářily láskou, ano, zdá se mi, že i spravedlnost je oděna láskou (a snad ještě víc než jakákoli jiná vlastnost)… Jaká radost je v pomyšlení, že Pán Bůh je spravedlivý, to znamená, že bere v úvahu naše slabosti, že dokonale zná křehkost naší přirozenosti! Čeho bych se tedy měla bát?“ (RA,83v).

(chvíle tichého rozjímání)

Modlitba:

Pane, děkuji ti za tvé milosrdenství, které je jako mohutná hora — nic jím neotřese! Ani můj hřích, vždyť ty jsi přišel pro hříšníky, ne pro ty, kdo si zakládají na své vlastní spravedlnosti. Do tvého milosrdenství svěřuji celou svou minulost i budoucnost: nechci tě už zarmucovat nedůvěrou, jako by na moje slabosti a provinění tvé milosrdenství nestačilo. Děkuji ti i za to, že jsi spravedlivý a bereš v potaz mou křehkost — naši lidskou křehkost! Pomoz mi, ať si to vždycky včas uvědomím, až budu mít pocit, že moje modlitba za nic nestojí, že musíš být kvůli mé slabosti znechucený, nebo dokonce nahněvaný. Až zase budu propadat malomyslnosti a sebeodsuzování, zavolej mě k sobě a ty sám mi pozvedni hlavu, ať zachytím tvůj láskyplný a povzbudivý pohled. A kdykoli se zas budu chtít rozhořčovat a pohoršovat nad slabostí druhých, připomeň mi, v čem spočívá tvá spravedlnost, s jakou láskou a soucítěním hledíš na mě a na všechny lidi.

V důvěře ve tvé nesmírné milosrdenství ti také svěřuji… (osobní úmysl).

Otče náš…

Impuls pro dnešní den:

Připomínej si častěji během dne pozvání žalmisty: „Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou“ (ŽI 34,6). Kdykoli budeš mít tendenci malomyslnět nad sebou, vědomě vykroč z inverze svého smutku, rozmrzelosti a sebevýčitek a postav se a vzpřímeně pod slunce Boží lásky, pod Pánův milosrdný pohled.  A než se „spravedlivě“ pohoršíš nad selháním někoho jiného, vybav si znovu Tereziin postřeh: „Jaká radost je v pomyšlení, že Pán Bůh je spravedlivý, to znamená, že bere v úvahu naše slabosti, že dokonale zná křehkost naší přirozenosti!“

2. den (23. 9.)

„A já, až budu vyvýšen ze země, v potáhnu všechny k sobě.“ (Jan 12,32)

Slova svaté Terezie:

„Jednou v neděli jsem se dívala na obrázek našeho Pána na Kříži. Zasáhla mě krev, která kanula z jedné z jeho božských rukou. Projela mnou velká bolest při pomyšlení, že tato krev stéká na zem a nikdo ji nespěchá zachytit. Předsevzala jsem si, že budu v duchu prodlévat pod Křížem, abych zachytila božskou rosu, která z něho stéká. Pochopila jsem, že ji pak budu muset rozlévat na duše“ (RA,45v).

(chvíle tichého rozjímání)

Modlitba:

Pane Ježíši Kriste, ty stojíš o naše obrácení a o naši spásu více než my sami, více než si ve své duchovní vlažnosti dokážeme představit. Prosíme, přitahuj nás k sobě, jak jsi slíbil, čím dál větší silou. Probouzej naše srdce, aby milost tvého kříže nebyla pro nás nadarmo.

Díky za tvůj kříž, za tvou krev prolitou z lásky k nám. Dovolávám se s vírou moci tvé svaté krve, kéž se její moc projeví na mně i na všech, za které teď prosím, kéž nás očišťuje a chrání ode všeho zlého! Na přímluvu svaté Terezie ti  také svěřuji… (osobní úmysl).

Otče náš…

Impuls pro dnešní den:

Kdykoli dnes zahlédnu znamení kříže — Boží muka, kříž na stěně nebo na kostelní věži — nechci ho lhostejně minout, ale krátce svými slovy Ježíši poděkovat za životodárnou milost, která z něj vychází. Vícekrát za den, zvláště v náročných chvílích mohu krátce s vírou vzývat Ježíšovu krev (např. slovy:  Krvi Kristova, přikryj mě…“) a vkládat pod její ochranu své blízké a všechny ty, za něž se modlím.

3. den (24. 9.)

„Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil.“ (Lk 15,20b)

Slova svaté Terezie:

„.. ale především napodobuji počínání Magdaleny, její udivující nebo spíš zamilovanou odvahu, která okouzluje Ježíšovo Srdce a svádí srdce moje. Ano, cítím, že i kdybych měla na svědomí všechny hříchy, které lze spáchat, se srdcem zkroušeným bych šla a vrhla se Ježíšovi do náručí, protože vím, jak moc miluje marnotratné dítě, které se k němu vrací“ (RC,36v).

(chvíle tichého rozjímání)

Modlitba:

Pane Ježíši Kriste, nauč i mě opravdovému pokání: kdykoli poznám, že nejdu dobrou cestou, že svým chováním zarmucuji tebe i lidi, které mám kolem sebe, dej mi dar zkroušeného srdce. Ať si nic nenamlouvám, ať své viny nepopírám ani neomlouvám, ale hlavně — ať kvůli nim nikdy neutíkám od tebe. Naopak, po vzoru svaté Terezie se ti chci vždy s důvěrou vrhnout do náruče. Pane náš, i když my jsme nevěrní, ty zůstáváš věrný, protože nemůžeš popřít sám sebe. Velmi se raduješ, když ti ve své chudobě bezmezně důvěřujeme, když tě s důvěrou vzýváme, ačkoli ti nemáme co nabídnout. Pane  můj, prosím tě o tu „zamilovanou odvahu“, která nespoléhá na své skutky ani na dobrý pocit ze sebe, ale opírá se jedině o tvou dobrotu a věrnost. S touto důvěrou ti dnes svěřuji zvláště ty, kteří si myslí, že tě zklamali, že už o ně nestojíš, že jejich modlitba za nic nestojí… Na přímluvu svaté Terezie tě dnes zvlášť prosím za… (osobní úmysl).

Otče náš…

Impuls pro dnešní den:

Připomínej si Boží věrnou lásku, zvláště ve chvílích, kdy ze sebe nebudeš mít nejlepší pocit. A  připomínej si ji i vůči jiným lidem, které dnes potkáš nebo o nich uslyšíš něco negativního: Pane,  důvěřuji ti, že i pro tohoto člověka máš otevřenou náruč, že mu jdeš naproti — ujmi se ho, dej se mu více poznat!

4. den (25. 9.)

„Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží“ Mt 11,29-30

Slova svaté Terezie:

„Vím ze své zkušenosti, že Boží království je v nás. Ježíš nepotřebuje ani knihy, ani učitele, aby poučoval duše. On, Učitel učitelů, vyučuje bez hluku slov. Nikdy jsem ho neslyšela mluvit, ale cítím, že je ve mně, v každém okamžiku; vede mě a vnuká mi, co mám říkat nebo dělat. Právě ve chvíli, kdy to potřebuji, odhaluji světlo, které jsem dosud neviděla. A nejhojnějších osvícení se mi nedostává při vnitřní modlitbě, ale spíš uprostřed denních zaměstnání“ (RA,83v).

(chvíle tichého rozjímání)

Modlitba:

Pane Ježíši Kriste, děkuji Ti, že o mě stojíš, že přebýváš v mém srdci, že tam toužíš nastolit svou vládu, své Království. Ty víš, že mi to vůbec nedochází, že tě tam většinou nechávám samotného, že ti  nenaslouchám… a hlavně tě moc neposlouchám! Na přímluvu svaté Terezie tě prosím, abys mě nepřestával vést, abys mě učil své pokoře a nepřestával ke mně promlouvat, i když tvé slovo už  tolikrát spadlo do trní i na skálu mého srdce. Ve tvém jménu se zříkám své pýchy a falešné soběstačnosti, pocitu, že „přece vím“, každé svévole a paličatosti. Znovu tě zvu do svého života, staň se mým Pánem a Králem jako nikdy dřív, převezmi plně vládu nad mým srdcem a nad celým mým životem. A prosím, veď mě i v modlitebním životě: nauč mě modlit se, jako ses modlil ty, se stejnou vírou, nadějí a láskou, se stejnou horlivostí. Nauč mě stále přebývat ve tvé přítomnosti, i uprostřed každodenního shonu a starostí. Ježíši, svěřuji ti také… (osobní úmysl).

Otče náš…

Impuls pro dnešní den:

Co nejčastěji se vracej do Boží přítomnosti, zkoušej si aspoň na pár vteřin uvědomit, jaký poklad nosíš ve svém srdci. Pros Ježíše o jeho vedení a vnuknutí, obzvlášť ve chvílích rozhodování, před pracovní schůzkou, telefonátem či návštěvou, ale také když hledáš, jak a za co se modlit, respektive za koho se dnes přimlouvat v modlitbě. Tvůj den může být úplně jiný, ponese ovoce pro věčnost (srov. Jan 15).

5. den (26. 9.)

„Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době k nám však promluvil ve svém Synu“ (Žid 1,1-2)

„A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, přijali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží — vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.“ (1 Sol 2,13)              

Slova svaté Terezie:

„Ve chvílích vnitřní modlitby se zabývám především Evangeliem, v něm nacházím všechno, co má ubohá duše potřebuje. Odhaluji v něm stále nová světla, skrytý a tajemný smysl“ (RA,83v).

(chvíle tichého rozjímání)

Modlitba:

Terezie měla k dispozici jen knížečku evangelií, nikdy ne celou Bibli, ale milovala Boží slovo a nepřestávala v něm čerpat. Vždycky chápala, že jde o úžasný pramen, o bezednou studnici moudrosti. Pane Ježíši Kriste, já si dnes mohu vybírat z několika překladů Písma, ale chybí mi Tereziina žízeň po tvém slově a světlo Ducha Svatého, který by mi ho otvíral. Prosím tě dnes o stejnou milost, jakou jsi dal v hojnosti Terezce: sejmi závoj z mé mysli, který mi brání chápat tvé slovo a  zamilovat si ho, vnímat ho jako slovo živé a životodárné. Prosím, promlouvej i k mému srdci, aby i na mně byly časem zřetelně vidět jeho účinky, aby přinášelo bohatou úrodu. Svěřuji ti též… (osobní úmysl).

Otče náš…

Impuls (nejen) pro dnešní den:

Mám také neustále po ruce aspoň evangelia — na nočním stolku, v kabelce či v batohu, nahraná v mobilu — a pravidelně si v nich čtu? Prosím pokaždé Ducha Svatého, aby mi v nich sám  podtrhával“? Možná i já potřebuji teprve objevit, že Boží slovo a slova lidská není jedno a totéž, ačkoli těm druhým dávám ve svém životě a ve svém srdci neskonale víc místa (ke své škodě).

6. den (27. 9.)

„Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do plné míry útrap Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev“ (Kol 1,24)

Slova svaté Terezie:

„Od té doby, kdy (Ježíš Kristus) zdvihl prapor Kříže, musí všichni bojovat a vítězit v jeho stínu. Každý život misionáře je plodný skrze Kříž…“ (DT 226). „Vaše utrpení už zachránilo mnoho duší. Svatý Jan od Kříže pravil: „Nejmenší hnutí čisté lásky, je pro církev užitečnější všechna  díla dohromady. Je-li tomu tak, jak musí vaše strasti a zkoušky prospívat církvi, když je trpíte s radostí, z lásky k Ježíši…“ (DT 221, otci A. Roullandovi).

„Ježíš je jistě dost mocný, aby sám udržel oheň hořící, ale je rád, kdy my přidáme trochu paliva, je to drobná pozornost, která se mu líbí, a on potom přidá do ohně mnoho dřeva. My to nevidíme, ale cítíme sílu tepla lásky…“ (DT 143).

(chvíle tichého rozjímání)

Modlitba:

Pane Ježíši Kriste, nauč mě také bojovat a vítězit ve znamení kříže. Často mívám sklon v utrpení malomyslnět nebo se hněvat, dokonce i drobné každodenní nesnáze mě dokážou rozmrzet a vyvést z míry, zkazit mi den… Pomáhej mi vidět všechny malé i velké životní zkoušky ve světle tvého kříže, jako polínka, která mohu přiložit na oltář, nebo jako ty nevzhledné lastury, které v sobě skrývají vzácné perly: nemusím se kvůli nim vztekat ani propadat smutku, ale mohu ti je s láskou nabídnout, spojit je s tvým utrpením, aby přinesly ovoce pro věčnost. Kolik jen takových „perel“ mohu denně získat pro církev, pro své bratry a sestry po celém světě, když se od Terezky naučím vidět těžkosti a zkoušky svého života jako příležitosti, jak projevit autentickou lásku! Svěřuji ti též… (osobní úmysl).

Otče náš…

Impuls pro dnešní den:

Každý den přináší drobné i větší nepříjemnosti či zkoušky. Upřímně pros Pána, aby ti pomohl prožívat je dnes jinak než obvykle. Možná ještě nedokážeš vítat a milovat utrpení jako svatá Terezie a jiní Boží přátelé, ale i drobný úkon lásky či trpělivosti má v očích Božích velkou cenu. Nakonec je to on sám, kdo skrze svého Ducha mění naše smýšlení, když o to stojíme. Právem mluví všechna blahoslavenství o „štěstí, kde bychom ho nečekali.“ (Jacgues Philippe)

7. den (28. 9.)

„Rád bych, abyste věděli, jaký zápas tu podstupuji pro vás… i pro ty, kteří mě ani osobně neznají“ (Kol 2,1)

Slova svaté Terezie:

„(Matko), miluji vás i své sestry: jsem šťastná, že bojuji s rodinou pro slávu Krále nebes, ale jsem také připravena přenést se na jiné bitevní pole, kdyby mi božský Generál dal najevo, že si to přeje“ (RC,9r). „Neznám budoucnost. Jestliže však Ježíš uskuteční mé předtuchy, slibuji vám, že tam nahoře zůstanu vaší sestřičkou. Naše spojení nebude ani zdaleka přerušeno, ale stane se důvěrnějším. Pak už nebude klauzura, nebudou mříže a má duše bude moci létat s vámi do dalekých misií. Naše úlohy zůstanou stejné. Vám budou patřit apoštolské zbraně, mně modlitba a láska“ (DT 220, otci M. Belliěrovi).

(chvíle tichého rozjímání)

Modlitba:

Pane Ježíši Kriste, děkuji ti, že jsi přišel, abys nás přizval do důvěrného společenství s Otcem, že stojíš o to, abychom patřili do tvé rodiny. Děkuji ti za ten podivuhodný vynález, jakým je církev, za to, že se v tobě můžeme na cestě životem navzájem podpírat a obdarovávat, a to i na dálku, i když se osobně neznáme, a dokonce i přes hranice smrti. Prosím tě za všechny, kteří si připadají osamělí a všemi opuštění. Shlédni s láskou zvláště na ty, kteří slouží druhým lidem, a sami nemají, kdo by jim posloužil, kdo by je lidsky i duchovně podepřel. Otevři jim oči, aby viděli to mohutné a horlivé nebeské vojsko, které je vždy na jejich straně. Předkládám ti dnes… (osobní úmysl).

Otče náš…

Impuls pro dnešní den:

Svatá Terezie si vzala na starost postupně dva mladé misionáře a jejich evangelizační působení v dalekých zemích: za ně Bohu nabízela své modlitby a oběti, k nimž jí dával příležitost každodenní život. Sama už nikdy neopustila klauzuru, a přesto je dnes patronkou misionářů.

Klade i tobě Pán něco či někoho dlouhodoběji na srdce? Je nějaká oblast, za kterou se vytrvale modlíš např. za ty, kdo Boha neznají, za kněze, za nemocné, za děti a mládež, za rodiny…? Necháš se povolat do Tereziiny „armády malých duší“?

8. den (29. 9.)

„Proto buďte pevní, moji milí bratři, nedejte se zviklat a vždy vynikejte v díle Páně. Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s Pánem.“ (1 Kor 15,58)

Slova svaté Terezie:

„Pane, ty víš, že nemám jiné poklady než duše, které se ti zalíbilo spojit s mou duší: svěřil jsi mi je ty sám, proto si troufám vypůjčit slova, jimiž ses obrátil k nebeskému Otci poslední večer… ‚Já jsem tě oslavila na zemi. (…) Zjevila jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal. Byli tvoji a mně si je dal. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe (…). Prosím za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji. Už nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. (…) Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří v tebe. Otče, chci, aby tam, kde budu já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, a aby svět poznal, žes je miloval, jako jsi miloval mne‘“ (RC,34r/v).

(chvíle tichého rozjímání)

Modlitba:

Pane Ježíši Kriste, děkuji ti za všechny bratry a sestry ve víře, kteří mě kdy v něčem podpořili a modlí se za mě. Děkuji ti i za společenství svatých, za mé svaté patrony a za všechny, kdo mě předešli k tobě: věřím a zakouším, že v nebi nespí spánkem pokoje, ale soucítí s námi a s láskou za nás orodují před tvou tváří. Pane náš, posiluj ve mně vědomí naší sounáležitosti a vděčnost za celou tu širokou Boží rodinu. Kéž i já mohu svou láskou a modlitbami přispívat k tomu, abys byl oslaven a aby církev stále víc zářila tvou láskou. O to tě dnes prosím na přímluvu svaté Terezie, která toužila být láskou v srdci církve. Do tvého milosrdenství svěřuji také… (osobní úmysl).

Otče náš…

Impuls pro dnešní den:

Jistě i tobě Pán svěřil některé ze svých pokladů – lidi, které bys měl věrně doprovázet svou přímluvou. Zkus si znovu uvědomit, kteří to jsou a jestli na ně v modlitbě nezapomínáš, případně si dát jejich  jména či fotografie někam na oči. A pokud ještě nemáš svého přímluvce ani v nebi, ani na zemi, popřemýšlej, jak to napravit.

9. den (30. 9.)

„Oheň jsem přišel vhodit na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ (Lk 12,49)

Slova svaté Terezie:

Jeden učenec řekl: „Dejte mi páku, opěrný bod, a pozdvihnu svět“ To, čeho nemohl dosáhnout Archimedes, protože se jeho žádost neobracela k Bohu (a byla míněna jen v materiálním slova smyslu), toho svatí dosáhli v naprosté úplnosti. Všemohoucí jim dal opěrný bod: Sám sebe a jen sebe! Jako páku jim dal modlitbu, která zapaluje ohněm lásky, a tak pozdvihli svět. A takto ho stále pozvedají svatí… a takto ho budou pozvedat i budoucí svatí až do konce věků (RC,36r/v).

(chvile tichého rozjímání)

Modlitba:

Pane Ježíši Kriste, chci se od svaté Terezie naučit opírat se výhradně o tebe a o tvou lásku, a to jak ve svém životě, tak i v modlitbě. Pane, daruj mi její důvěru i horlivost, vždyť já mám k dispozici stejnou „páku“ a stejný „opěrný bod“, jako měla ona, jen je tak málo používám. Ty jsi řekl, že chceš na zem vhodit oheň a tolik toužíš po tom, aby už vzplanul. Zapal i mě ohněm své lásky, svého Ducha, ať se mohu připojit k té skryté armádě tvých dětí, která svou pokorou a smělou důvěrou v tebe „pozvedá svěť“. S důvěrou ve tvou moc a tvé milosrdenství tě také prosím… (osobní úmysl).

Otče náš…

Impuls pro dnešní den:

Častěji si dnes vybav Tereziin obraz páky a s vděčností si uvědom, že vírou v Krista máš na dosah ruky „pevný bod“ celého vesmíru. Slovy krále Davida si můžeš připomínat: „(Pán) je mi po pravici, abych se neviklal“. Ale nejde jen o tvůj pocit bezpečí: on je tvou skálou a silou i pro každý duchovní zápas, který budeš podstupovat v jeho jménu, pro každé „doufání za druhé“, jak nazývá svatá Terezie přímluvnou modlitbu.