Nový pastorační rok: Zaměřme se na farnost

Nový pastorační rok. Nový farář. Stále stejná farnost, stejní farníci: mládež i senioři, děti a rodiny, aktivní i ostýchaví, tahouni i hledající. Farnost jako společenství lidí velmi různých a odlišných, farnost se svými dary i nedostatky, se svou přítomností i minulostí; farnost, kde víra klíčí i roste, kde prochází krizí i zraje. Kde se rodí společenství, vznikají manželství i kamarádství. Kde se lidé učí žít ve společenství víry, kde nalézají duchovní domov.

Předchozí pastorační roky jsme se věnovali církvi – čím je sama o sobě (Lumen gentium) a čím je pro tento svět (Gaudium et spes), k čemuž jsme využili padesáté výročí zakončení druhého vatikánského koncilu. I nadále se chceme věnovat církvi a jako záminku použít několik výročí.

Tři výročí
Z podnětů pastorační rady farnosti chceme nyní zaostřit na církev v její základní existenční buňce – na farnost. A přirozeně konkrétně na naši farnost sv. Terezičky. V nastávajícím období nás čekají hned tři významná výročí: připomeneme si 70 let od zřízení naší farnosti a 80 let od posvěcení našeho (původního) kostela. Třetím výročím je 90 let od příchodu salesiánů do naší země, což není ryze farní jubileum, ale pro naši salesiánskou farnost je událostí klíčovou.

Uvedená výročí chceme využít nikoli k jednorázovým vzpomínkovým oslavám, ale k dlouhodobějšímu procesu zamyšlení se nad naší farností, k uvědomění si vděčnosti za naši kobyliskou farnost, za naše salesiány. Uvítali bychom, aby zmíněná výročí byla podnětem k díkůvzdání (tj. eucharistii, pokud bychom měli užít liturgického žargonu), k odpuštění i pro reflexi o poslání a identitě naší farnosti.

Historie farnosti
Rádi bychom vzpomněli na ty, kteří zde u Terezičky odvedli kus práce (a že jich za ta léta bylo a – díky Bohu – stále je) a kteří svým dílem přispěli k tomu, že naše farnost je taková, jaká je. Nemáme pochopitelně na mysli pouze kněze a salesiány, ale opravdu všechny, kdo jakkoliv přiložili ruku k dílu: iniciátory či tahouny různých společenství, animátory mládežnických skupin, muzikanty, uklízečky, skautské vedoucí, ministranty, akolyty, lektory, katechety, varhaníky, nespočetné brigádníky…

Chtěli bychom pomoci nahlédnout do poválečného počátku farnosti, do jejích dob totalitních i normalizačních, stejně jako do polistopadového rozkvětu. Domníváme se, že vhodnou cestou k tomuto ohlédnutí se do vzdálenější i bližší minulosti může být proces vzniku brožurky, mapující farní historii. Chtěli bychom využít vzpomínek pamětníků a všech, kteří v kobyliské farnosti nalezli svůj domov. Snad jen Bůh ví, kolik se v naší farnosti narodilo lidí pro víru, kolik konverzí a osobních setkání s Bohem se zde událo, kolik ztrát a nálezů víry, kolik povolání a manželství zde vyklíčilo, kolik lidí odešlo do Božího království skrze naši farnost.

Nejde nám o to „něco“ k výročí vyprodukovat; spíše bychom si přáli, aby nás spojoval onen proces spolupráce na vzniku vzpomínkové publikace. Současně však předpokládáme, že nepůjde o jedinou činnost, formy poznávání našich farních kořenů budou rozmanité a řada podnětů přijde v průběhu času od vás farníků.

Věříme, že nepůjde jen o faktografické nahlédnutí do dějin farnosti, ale o hlubší, duchovní smysl: abychom mohli hlouběji pocítit a prožít vděčnost za svoji farnost, uvědomit si její nesamozřejmost a všechna dobra (milosti, řekl by teolog), která skrze ni Bůh v Kobylisích distribuoval.

Chtěli bychom spolufarníkům pomoci uvědomit si, co pro každého osobně naše farnost znamená. A kromě ohlédnutí se za minulostí a vyjádření vděčnosti bychom rádi vytvořili prostor i pro vzájemné smíření: je mnoho věcí, které si zaslouží poděkování, a řada těch, které potřebují odpuštění.

Farnost dnes
Nechceme se zastavit jen u pohledu do minulosti. Vděčnost za minulost, za dary, kterých se nám skrze farnost dostalo, není cílem sama o sobě; považujeme ji spíše za východisko pro současný život farnosti. Aby byla motivem pro naši službu druhým, pro naše misijní poslání.

Vloni jsme se tázali, co je církev pro tento svět a čím je pro mne. Nyní budeme mít příležitost zamyslet se, čím je farnost pro mne, pro moje děti, pro moji rodinu. Co mi farnost poskytuje, co v ní nalézám i co v ní postrádám? A také čím jsem já pro svoji farnost. Zkusme parafrázovat slova J. F. Kennedyho: Neptej se, co může farnost udělat pro tebe, ale co ty můžeš udělat pro svou farnost.

Chtěli bychom nahlédnout ke kořenům naší farnosti a rozhlédnout se po její současné podobě, po jejích rozmanitých aktivitách a společenstvích a umožnit všem, kdo o to stojí, být součástí nějakého společenství, otevřít možnosti sdílení se každému. Obrazně řečeno – nechtěli bychom nikoho nechat stát u dveří, ale rádi bychom všechny pozvali až do naší farní jídelny či kuchyně a nabídli (si vzájemně) lidské i duchovní pohostinství.

Naše farní společenství je přístřeším duše: nejsme duchovní bezdomovci či emigranti – máme zde svůj domov, někam patříme, někdo nás má rád, někdo nás potřebuje. Psychologická potřeba domova má odpovídající rovinu i v duchovním životě: kdo nezažil či neměl domov, je výrazně ochuzen, jeho osobnost je tím narušena. Farnost není elitním společenstvím (zbožných, aktivních, vyvolených), ani sociálním klubem (duchovně zraněných, neaktivních, nespolečenských, nejistých, zkostnatělých, neuvědomělých).

Farnost je prostorem soužití všech – a právě rozmanitost jejích členů je jejím charismatem: vonící čistým lidstvím i páchnoucí člověčinou, místem lásky i zloby, zranění i odpuštění, místem růstu i hledání, místem nalézání i zklamání, a (často doslova) místem rození i umírání.

Je místem, kde se setkávám se svým Stvořitelem i Vykupitelem. Nejen v Božím slově a chlebě, nejen ve svátostech, ale též Kristově těle, církvi: i farní společenství je svátostí, tj. znamením Boží milosti a Kristovy spásonosné lásky k nám, jeho lidu.

Pozvánka na cestu s farností
Tento text nemá být úvodem do teologie farnosti, ale pozváním na cestu k hlubšímu porozumění naší domovské farnosti, k vděčnosti za ni. K vděčnosti za všechny služby a dary, které mi poskytla, a k zamyšlení, čím mohu já přispět farnosti. Na tuto dobro-družnou cestu „kobyliských dějin spásy“, v nichž se Bůh projevuje a vede si svůj lid (a svou farnost) k sobě, vás srdečně zve

Pastorační rada farnosti

“Na pastorační radě farnosti se v poslední době víc hovoří o farním společenství, o sounáležitosti s farností. Padla otázka, co udělat pro to, aby lidé ve farním společenství byli přijímáni, aby se zde cítili doma, aby měli prostor ke službě. Považuji to za velmi důležité. Být mimo společenství Božího lidu znamenalo už ve starozákonní době být vzdálen od chrámu, od Hospodina. Žít mimo společenství církve je riskantní. Bohužel často ti, co se vzdalují od společného slavení liturgie, od společenství věřících, se často vzdalují víře i Bohu. Proto je důležité a užitečné investovat do farního společenství. Napadají mě dvě věci, které podporují sounáležitost. Pojmenoval jsem to souslovím NĚKAM PATŘIT, NĚČÍM SLOUŽIT. Myslím, že to ode mne ještě uslyšíte…”

P. Martin Hobza, farář

 

Jeden komentář k “Nový pastorační rok: Zaměřme se na farnost

  1. Marie říká:

    Nesmírně si vážím salesiánů pro jejich práci s mládeží …….nicméně mám pocit ,že my – starší tam nemáme co dělat,……prostě nad 35 let vstup téměř zakázán…proto sem chodím spíš jen v době nemoci – mám to nejblíž…..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *