Drazí bratři a sestry, dnešní katecheze se zaobírá ústředním aspektem tématu rodiny, totiž velkým darem, kterým Bůh obdařil lidstvo, když stvořil muže a ženu a ustanovil svátost manželství. Tato katecheze se bude týkat různosti a vzájemnosti muže a ženy, kteří jsou vrcholem božského stvoření.
Muž a žena – Boží obraz – vzájemnost
Začněme krátkým komentářem textu o stvoření z knihy Geneze. Čteme zde, že Bůh po stvoření světa a všech živých bytostí učinil mistrovské dílo, totiž lidskou bytost, kterou stvořil ke svému obrazu: „stvořil člověka jako obraz Boží, stvořil je jako muže a ženu“. Biblický text to ve dvou verších opakuje třikrát (Gen 1,26-27). To znamená, že nejenom muž sám o sobě je Božím obrazem a nejenom žena sama o sobě je Božím obrazem, ale také muž a žena jako pár jsou obrazem Božím. Různost muže a ženy není výrazem protikladu anebo poddanosti, nýbrž sdílení a plození vždycky k Božímu obrazu a Boží podobě.
K důkladnému poznání a harmonickému růstu potřebuje člověk vzájemnost muže a ženy. Když se jí nedostává, má to důsledky. Lze říci, že bez vzájemného obohacení v tomto vztahu nemůže nikdo dostatečně chápat, co znamená být mužem a ženou.
Moderní a soudobá kultura otevřela nové prostory, svobody a hloubky obohacující chápání této různosti. Zavedla však také mnoho pochybností a spoustu skepse. Například se ptám, zda takzvaná genderová teorie není také výrazem frustrace a rezignace, která hodlá smazat pohlavní různost, protože se s ní již nedovede konfrontovat. A hrozí nám, že uděláme krok zpět. Odstranění této různosti je totiž problém, nikoli řešení. Řešit vztahové problémy je zapotřebí tím, že muž a žena spolu budou více mluvit, více si naslouchat, více se znát a více se mít rádi. Musejí se k sobě chovat uctivě a spolupracovat přátelsky. Na těchto lidských základech podporovaných Boží milostí lze stavět celoživotní manželskou a rodinnou jednotu.
Nepochybně musíme učinit mnohem více pro ženu, pokud chceme vzájemnost mezi muži a ženami posílit. Je totiž nezbytné, aby bylo nejen více nasloucháno ženě, ale aby také její hlas měl skutečnou váhu, uznanou vážnost ve společnosti a v církvi. Ježíš o ženě uvažoval způsobem, který skýtá silné světlo a osvěcuje cestu, která vede dál a z níž jsme ušli jenom kousek. Ještě jsme nepochopili do hloubky, co nám může přinést ženský génius a co může dát žena společnosti a nám. Dovede totiž vidět věci jinak, takže doplňuje mužské myšlení. Je to cesta, kterou je třeba se ubírat tvořivěji a odvážněji.
Kladu si otázku, zda krize kolektivní důvěry v Boha, která nám způsobuje mnoho škody, nesouvisí také s krizí smlouvy mezi mužem a ženou. Biblické podání nám totiž velkou symbolickou freskou pozemského ráje a prvotního hříchu říká, že právě společenství s Bohem se odráží ve společenství lidského páru a ztráta důvěry v nebeského Otce plodí rozdělení a konflikt mezi mužem a ženou.
Odtud plyne obrovská odpovědnost církve, všech věřících a především věřících rodin při znovu objevování krásy stvořitelského plánu, který vpisuje Boží obraz také do smlouvy mezi mužem a ženou.
Bůh důvěřuje muži, ženě a jejich smlouvě
Nyní bych toto zamyšlení chtěl dokončit druhým biblickým podáním. Tady čteme, že Pán po stvoření nebe a země „utvořil člověka, prach ze země, a vdechl do jeho chřípí dech života; tak se stal člověk živou bytostí“ (Gen 2,7). Je to vrchol stvoření, ale něco chybí.
Duch svatý, který celou Bibli inspiruje, předkládá zprvu obraz samotného člověka, kterému něco chybí: je bez ženy. A naznačuje záměr či dojem Boha, který vidí a pozoruje samotného Adama v zahradě Eden: je svobodný, je pánem… ale je sám. A vidí, že to „není dobré“. Je to nedostatek společenství, postrádá plnost.
Když Bůh představí ženu, muž s radostí rozpoznává, že toto stvoření je jeho součástí: „kost z mých kostí a tělo z mého těla“ (Gen 2,23). Konečně je tu odlesk, vzájemnost. Člověku k dosažení plnosti něco scházelo, chyběla vzájemnost. Žena není „replikou“ člověka, pochází přímo ze stvořitelského činu Boha. Obraz „žebra“ není ani v nejmenším výrazem podřadnosti či podřízenosti, nýbrž stejné podstaty a komplementarity muže a ženy, kteří se touto vzájemností vyznačují. A skutečnost, že v tomto podobenství Bůh vytváří ženu, zatímco člověk spí, zdůrazňuje právě to, že ona v žádném případě není výtvorem člověka, nýbrž Boha.
Důvěra Boha v muže a ženu, jimž svěřil zemi, je velkorysá, přímá a plná. Důvěřuje jim. Zlý však do jejich mysli vkládá podezření, nevíru a nedůvěru. A pak dochází k neposlušnosti vzhledem k přikázání, které je chránilo. Upadnou do blouznění všemohoucnosti, které kontaminuje všechno a ničí harmonii. Také jej v sobě často všichni zakoušíme. Hřích plodí nedůvěru a rozdělení mezi mužem a ženou… epidemii nedůvěry, skepticismu ba nevraživosti, podezíravostí vůči smlouvě mezi mužem a ženou.
Sociální devalvace stálé a plodné smlouvy mezi mužem a ženou je zajisté pro všechny ztrátou. Musíme navrátit vážnost manželství a rodině! Bible říká krásně: muž nachází ženu, setkávají se, a muž musí něco opustit, aby ji plně našel. A proto opustí muž svého otce i svou matku, aby šel k ní. To je krásné! Znamená to začátek cesty. Muž je zcela pro ženu a žena je zcela pro muže.
Pečovat o tuto smlouvu mezi mužem a ženou, i když hřeší a jsou raněni, zmateni, poníženi, malomyslní a nejistí, je tedy v dnešní situaci pro nás věřící náročným a zaníceným povoláním. Samotné biblické podání o stvoření a hříchu nám ve svém závěru podává jeden krásný obraz: „Hospodin Bůh udělal člověku a jeho ženě kožené sukně a oblékl je do nich“ (Gen 3,21). Tento pohled plný něhy na onen hříšný pár nás zanechává s otevřenými ústy. Bůh je vůči muži a ženě něžný. Je to obraz otcovské péče o lidský pár. Samotný Bůh o svoje mistrovské dílo pečuje a chrání je.
Z katechezí papeže Františka vybrali Pavla a Tomáš Redlichovi
www.radiovaticana.cz (rubrika Svatý otec, Generální audience)
| Přímluvné modlitby |
| Bože, Otče, chválíme Tě, že jsi do vztahu mezi mužem a ženou vepsal Svůj obraz, důvěru i něhu. Prosíme Tě, ochraňuj nás od všeho zlého, co plodí nedůvěru a rozdělení mezi muži a ženami.
Ježíši, Boží Synu, Ty jsi uvažoval o ženách způsobem, který skýtá světlo, prosíme Tě, ať je v dnešní společnosti i v církvi více nasloucháno ženám, ať má jejich hlas skutečnou váhu k posílení vzájemnosti mezi muži a ženami. Duchu svatý, naplňuj svými dary vzájemné vztahy mužů a žen, pomáhej řešit problémy s úctaou ke druhému, naslouchat, více se poznávat, budovat jednotu a lásku.
|
Převzato z únorového Kobylístku.
