Datum / čas
15.04.2022
8:30–9:30
Při pobožnosti křížové cesty doprovázíme Ježíše na posledním úseku jeho pozemského putování. Tradiční formát, který jsme zvyklí se modlit, vznikl v raném novověku, přičemž cestu pro jeho vznik připravovali svou zbožností velcí středověcí světci jako byli František z Assisi, Bernard z Clairvaux či Bonaventura z Bagnoregia. Na vzniku se podílela také vášnivá touha křesťanů získat do vlastnictví místo, kde se nachází Boží hrob, a s tím související křížové výpravy. V 15. století se v Německu a Nizozemí rychle šířily tři pobožnosti, jejichž spojením vznikla pobožnost křížové cesty, jak ji známe dnes:
- uctívání Kristových pádů, jichž bývalo uváděno až sedm;
- uctívání Kristovy žalostné cesty se sedmi, devíti i více zastávkami (z Getsemane do domu Anášova, z Anášova domu do domu Kaifášova, z Kaifášova domu do Praetoria, z Praetoria do Herodova paláce…);
- uctívání Kristových zastavení, tj. momentů na Ježíšově cestě k ukřižování, kdy se zastavil – buď proto, že ho k tomu donutili popravčí či únava, anebo proto, že chtěl ještě rozmlouvat s lidmi.
Pobožnosti křížové cesty jsou doloženy v mnoha podobách, s různými počty zastavení a také s nejméně čtyřmi různými prvními zastaveními. V druhé polovině 17. století byly velmi oblíbené křížové cesty, které začínaly událostí mytí nohou, takže Ježíšovo utrpení propojovaly s ustavením eucharistie. Kratší verzi začínající agonií v Getsemane šířili zejména členové Tovaryšstva Ježíšova. Formát začínající odsouzením Ježíše a sestávající z těch čtrnácti zastavení, která jsme zvyklí se modlit dnes, se poprvé objevil v 17. století mezi františkány ve Španělsku a odtud se rozšířil po Evropě. Na tyto tradiční křížové cesty navazuje „biblická křížová cesta“, kterou poprvé slavil Jan Pavel II. v římském Koloseu na Velký pátek 1991 a v roce 2007 ji pro užívání v katolické církvi potvrdil Benedikt XVI. Od pobožnosti křížové cesty, kterou bylo běžné se modlit v 18., 19. a 20. století, se odlišuje tím, že vlivem biblické obnovy mají všechna zastavení základ v evangelních textech, takže mohou vyniknout momenty Ježíšova utrpení, které tradiční formát opomíjí nebo nechává v pozadí. Zastavení biblické křížové cesty jsou:
- Ježíš na hoře Olivetské
II. Ježíš zrazený Jidášem je zatčen
III. Ježíš je odsouzen veleradou
IV. Petr zapírá Ježíše
V. Ježíš je souzen Pilátem
VI. Ježíš je bičován a korunován trním
VII. Ježíš na sebe bere kříž
VIII. Šimon Kyrénský pomáhá nést kříž
IX. Ježíš se setkává s jeruzalémskými ženami
X. Ježíš je ukřižován
XI. Ježíš slibuje své království kajícímu zločinci
XII. Ježíš na kříži, jeho matka a učedník
XIII. Ježíš na kříži umírá
XIV. Ježíš je uložen do hrobu
V naší farnosti se letos budeme biblickou křížovou cestu modlit ve farním kostele svaté Terezie od Dítěte Ježíše na Velký pátek v 8.30.
Těšíme se na Vás!
Za společenství Žít Laudato si‘
Světla Hanke Jarošová
