Kandidát | Počet hlasů |
Redlich Tomáš | 575 |
Šebek Jaroslav | 381 |
Gregora Lukáš | 340 |
Tůma Václav | 253 |
Čaplová Jitka | 240 |
Jiráková Zuzka | 222 |
Ortiz Lucie | 217 |
Kuchtová Perla | 156 |
Pavelka Radek | 131 |
Prokešová Ludmila | 110 |
Štarmanová Marie | 99 |
Novotná Věra | 96 |
Charvátová Květoslava | 81 |
V neděli 12. 11. 2017 proběhly u nás v Kobylisích volby do pastorační rady farnosti. Bylo odevzdáno 755 volebních lístků. 10 z nich bylo prázdných, tedy neplatných. 10 mělo označeno víc než 5 kandidátů, tedy také neplatných. Na zbylých 735 lístcích bylo uděleno celkem 2901 hlasů. Pětice kandidátů, kteří získali nejvíce hlasů, se stane součástí pastorační rady farnosti. Těmto pěti blahopřeji a vyprošuji dary Ducha svatého. Všem ostatním kandidátům děkuji za jejich ochotu a odvahu nabídnout se do této služby. Jako farář budu do pastorační rady jmenovat z farníků ještě 3 další členy. Ti jsou v tabulce označeni zeleně.
P. Martin Hobza, farář
Zvolení členové:
Tomáš REDLICH
Jmenuji se Tomáš Redlich (41) a jsem z Prahy. Žiji v manželství s Pavlou z Valašska a máme tři syny, Vítka, Egona a Nikodéma (10, 8, 3). Patříme do Salesiánské rodiny jako členové jedné z jejích mladších větví – Kontemplativní fraternity Marie z Nazareta. Pracuji v naší farnosti jako pastorační asistent a rád se podílím na životě Salesiánského centra. Farnost sv. Terezičky je má rodná od roku 1992, kdy jsem zde byl v šestnácti letech pokřtěn. Jsem vděčný za možnost patřit do ní, i za to, že byla svěřena salesiánům. Přál bych nám všem, abychom mohli vnímat i spoluvytvářet naši farnost jako společný domov a rodinu, ve které může každý najít své místo a především Krista uprostřed nás.
Jaroslav ŠEBEK
– věk: 47
– rodinný stav: šťastně ženatý, dvě děti
– profese: historik, publicista
– vztah k farnosti: do farnosti patřím už sedmnáct let, poté, co jsem se přistěhoval natrvalo do Prahy; konkrétně jsem se zapojil zejména do přednáškové činnosti na různá témata, historická i aktuální
– co považuji pro farnost za důležité: nejen pro farnost považuji za důležité, aby se o všech věcech věcně diskutovalo a nesurfovalo se na vlnách emocí; proto se rád zapojím jak do pořádání přednášek i veřejných diskusí k tématům, které by farníci považovali za důležitá a potřebná.
Lukáš GREGORA
Jmenuji se Lukáš Gregora a je mi 23 let. Jsem svobodný a studuji na ČVUT v Praze v programu Elektronika a komunikace, kde jsem ve 2. ročníku magisterského studia. V kobyliské farnosti jsem (dle vyprávění) od svých 3 let. Ve farnosti jsem několik let vedl starší ministranty a v této službě se snažím dle časových možností pokračovat. Jsem také členem kapely Tuesday melody a podle potřeby vypomáhám i v dalších kapelách na nedělních bohoslužbách. Pro farnost považuji za důležité aktivní zapojení mládeže do farních aktivit a farního dění.
Václav TŮMA
Je mi 52 let. Jsem ženatý 31 let a s mou ženou máme pět dětí. Ve firmě Elektroline pracuji jako řidič. Do kobyliské farnosti chodím od roku 1985. Následující rok jsem se zapojil do zpívání s Prokopem Remešem a od roku 2003 zpívám a hraji se skupinou Poločas a hostuji i v jiných hudebních uskupeních. Čtvrtým rokem jsem správce hudební zkušebny a přibližně deset let sloužím jako akolyta. Myslím si, že ve farnosti jsou nejdůležitější vztahy mezi lidmi, vzájemná spolupráce, ochota přispět svým malým dílem k dobru většině a naslouchat druhým.
Jitka ČAPLOVÁ
– věk: 45
– rodinný stav: vdaná, 4 děti
– profese: učitelka v MŠ
– vztah k farnosti: jsem konvertita a členka ASC. Vztah s farností navázán předsvatební přípravou díky Jendovi Vývodovi. Ve farnosti mě můžete vidět a slyšet při hraní kapely Poločas a Kairos, na večerech chval a též při lákání na každoroční adventní trhy. Snažím se dělat to, k čemu mám dary a co je potřeba.
– co považuji pro farnost za důležité: za důležité považuji určitě budování společenství a vztahů, moje představa farnosti je místo, kde každý má možnost cítit se dobře a doma. Hlasuji též za farnost sloužící a ne obsluhovanou.
Jmenovaní členové PRF
Zuzka JIRÁKOVÁ
52 let, vdaná, mám středoškolské vzdělání s maturitou, ale jsem ještě v domácnosti, protože máme více i malých dětí.
Ve farnosti jsem od svého křtu v roce 2003 a jinou farnost tedy blíže neznám. Možná o to více mi naše farnost přirostla k srdci, a když mi začínají vyrůstat naše děti a mám teď více času, tak bych ráda i farnosti něco dala, když jsem zatím neměla příležitost.
Určitě považuji za důležité pracovat na vztazích v rámci celé farnosti. Na tom, aby lidé z kostela jen nepřijímali, co někdo připraví, ale aby měli radost z toho se sami zapojit do dění. Protože jsem dlouhý čas měla možnost navštěvovat mše svaté a další akce vždy jen s nějakým naším malým dítětem, tak mě hodně zajímá skupina mladých lidí – rodičů, kteří navštěvují farnost s dětmi, a týká se jich vše kolem dětí. A protože další naše děti se dostaly do vyššího věku a tedy se jich týkají akce pro mladé, tak mě zajímá i dění kolem mládeže. Sama věkem patřím do střední generace, tedy i tady mi je problematika blízká a ráda bych hledala, jak zaktivnit tuto skupinu lidí, čímž nechci říct, že by mě nezajímali senioři, protože i k tomuto krásnému věku se velmi rychle blížím.
Ludmila PROKEŠOVÁ
Ludmila Prokešová (75 let), svobodná. Jsem lékařka a celý život se věnuji imunologii. Dosud pracuji na poloviční úvazek na 1. lékařské fakultě UK.
V naší farnosti žiji od roku 1971, jsem zde velmi ráda a mám tu řadu přátel. Bohužel jsem toho dosud pro farnost mnoho neudělala. Různých aktivit se účastním příležitostně a v rámci našeho společenství.
Pro farnost je důležité, aby vytvářela fungující rodinu složenou ze všech věkových kategorií a aby se její členové setkávali a spolupracovali i mimo bohoslužby. Proto je třeba podporovat rozvoj existujících a vznik nových společenství a různé vzdělávací, společenské a kulturní aktivity. Myslím, že nabídka těchto aktivit je v naší farnosti velká, ale ne vždy se setkává s dostatečným zájmem. Velmi důležitá je dobrá informovanost farníků o všech aktivitách a potřebách farnosti.
Věra NOVOTNÁ
Lehce přes 40, v kostech někdy 60, jindy sweet 16. Vdaná … je to ale výzva. Asistentka týmu ve farmaceutické společnosti. Vztah k farnosti mám velmi vřelý s pocitem vděčnosti za takové společenství. Do farnosti patřím zhruba od svých 10 let. Začínala jsem s Prokopem na kůru, po revoluci pak pokračovala u kříže z Taizé s Kájou Herbstem či Jendou Vývodou. Poté jsem se na pár let vzdálila a vdala a po našem druhém dítěti jsem měla pocit, že bychom se jako maminky ve farnosti měly více družit a sdílet se. Iniciovala jsem několik prvotních setkání a Mamky sobě díky pokračovatelkám 8 let stále fungují.
Důležité je, aby se mezi námi nikdo necítil sám, pokud opravdu nechce. Každý občas potřebuje postrčit, pomoci, poradit. Chybí mi tu databáze lidí ochotných ke konkrétní pomoci a lidí hledajících pomoc. Důležitá je také provázanost Salesiánského střediska s farností a vzájemná informovanost, což přirozeně vede k nenásilné evangelizaci.
Mívala jsem také ráda společné úklidy kostela a zahrady, kdy šlo o příležitost seznámit se s dalšími lidmi, popovídat si, zasmát se. Schválně – na jakou písničku jde práce pěkně od ruky – Narodil se Kristus Pán nebo Nesem vám noviny?