Dnešní zamyšlení nad obdobím Velikonočních svátků a dobou, ve které si připomínáme ukřižování a vzkříšení Krista, bude zamyšlením plným rozporů a otázek. Jsem člověkem tápajícím a hledajícím . V této postní době snad více, než obyčejně.
Celé období je podle popisovaných událostí nejenom obdobím krutosti, zrady, zlovůle, intrik a zaprodanosti, ale také obdobím hluboké naděje, očekávání, důvěry, lásky, odpuštění a nakonec radosti ze vzkříšení. Pojďme se na to zkusit podívat trošku v širším pohledu dneška.
Už Lukášem popisovaný proces odsouzení je poměrně složitý. Ježíš byl předáván od instituce k instituci. Velerada, Pilát, Herodes, pak opět Pilát a nakonec sám lid. A Ježíš je všude odmítán, takže zde jakoby zaznívá skepse vůči náboženským a politickým institucím. Ale je zřejmé podle výsledku, že ani „vůle lidu“ nebývá úplně dobrým řešením. Obzvláště v tomto případě tedy vůbec. Ježíš je při procesu odevzdaný, ale rozhodně ne rezignovaný. Jeho cesta je totiž podle Lukáše cestou věrnosti v utrpení. Nedokážu si vůbec představit, co jako člověk vnitřně musel prožívat. Ve srovnání s tím jsou najednou všechny naše obtíže jaksi malichernostmi.
Když začneme jeho příběh zradou jednoho z jeho nejbližších, už to je pro většinu z nás nepochopitelné. Ne zrada jako taková, ale Ježíš od samého začátku věděl a přesto Jidáše mezi své učedníky přijal. Z čistě lidských pohnutek mne zaujala myšlenka, co by si dnes Jidáš za peníze utržené za svůj čin mohl pořídit. Stálo to vůbec za to ? Jakou hodnotu měl před 1990 lety lidský život ? Zahloubal jsem se do chytrých knih a statistik a zjistil, že za 30 stříbrných by se v té době dal koupit mladý osel. Poté, co Jidáš peníze odhodil v chrámu, radovali se velekněží, že si koupí pole. Při dnešním přepočtu má jeden stříbrný šekel cenu zhruba 350 euro. Tedy cena Jidášovy zrady se pohybuje kolem 10500 eur. Za to si pořídíte lepší „ojetinu“ z bazaru. Otázkou však je, co s výčitkami svědomí. Myslím, že nad tímhle se zamýšlel snad každý, kdo příběh slyšel a je jedno, zda-li byl nebo nebyl věřící.
Dalším člověkem, který Krista zapřel v té nejkritičtější době byl Petr. Podle evangelií a zápisků byl Petr drsný chlapík, často chyboval a přesto si ho Bůh vybral, aby vedl jeho církev. Je pravdou, že když Krista přišli zatknout, bránil ho mečem a jednomu vojákovi usekl i ucho. Ale pak Ježíše zapřel. Jaký je tedy rozdíl mezi ním a Jidášem? Dlouho jsem nad tím přemýšlel a došel k závěru, že jeden určitě. Pokání….. Oba Krista zradili. Ale hříšný Petr se kál, prosil za odpuštění, protože věřil, že Bůh je milosrdný a že mu odpustí. Jidáš ale propadl naprostému zoufalství a nesnažil se o nápravu. Přesně to je ale poselstvím Velikonoc. To, že sedíme u nohou Krista ještě neznamená, že nebudeme chybovat a že budeme dokonalí. Ale to, že jsme i přes své nedostatky schopni pokání a že máme naději v Božím odpuštění a možnosti začít znovu.
Když předvedli Ježíše před Piláta, ten mu položil otázku „co je pravda“? Jenže Ježíš neřekl nic. Mlčel a neodpověděl. Pilát si neuvědomoval a ani nevěděl, že odpověď „stojí“ přímo před ním……“ JÁ jsem cesta, pravda a život“ …to byla a stále je jediná správná odpověď. Jelikož Pilát nepochopil a předal lidu možnost, aby sám vynesl soud, byl Ježíš ukřižován. Kříž se tak vlastně stal jedním z hlavních symbolů Velikonoc. Kříž jako spojnice mezi nebem a zemí. Kříž, který je nadějí mezi věcmi pozemskými a nebesy. Tedy věcmi Božími. O Velikonocích a na Velký pátek máme pocit, že cesta Ježíše skončila naprostou katastrofou. Ale jde jen o zdání. Není to tak. Je to o víře, že uctíváme Člověka, který se nezalekl ani bolesti a ani smrti. Šel cestou pravdy a to důsledně, až do samého konce. Obětoval se za nás, za naše hříchy a za naše chyby a on sám šel proti špatnostem a neodpověděl na zlo zase zlem. S pokorou přijal vůli svého Otce, obětoval se, ač věděl, o jakou oběť se jedná. O cenu nejvyšší, o cenu vlastního života. Tuto oběť na sebe vzal vědomě a dobrovolně. Takže se dívejme na kříž ne se strachem, ale s úctou a buďme vděčni, že můžeme chápat hloubku Kristovy oběti. Nastavme tedy zlu zrcadlo a odmítejme ho v jakékoliv podobě. Můžeme Velikonoce brát jako novou naději, jako novou možnost se zamyslet nad tím, kde na sobě můžeme pracovat, a kde máme rezervy nejen v ukotvení naší víry, ale i v možnostech být pokornějšími a vnímavějšími. Méně sobeckými, méně materialistickými, méně uspěchanými. Zkusme se zastavit a radovat se z daru, který jsme o Velikonocích dostali. Máme možnost být lepšími křesťany a hlavně lepšími lidmi. Proto Ježíš podstoupil svou oběť a proto je každý z nás povolaný k tomu, aby mohl konat dobro. Ježíšův velikonoční příběh je jedinečný, ale ještě stále není uzavřený. Pokračuje totiž v příbězích každého jednotlivého člověka…a každého z nás. Zkusme tedy mít alespoň nějakou účast na tajemství kříže a Kristova utrpení a neztrácejme důvěru ve smysl jeho oběti… Protože teprve pak smysl opravdu měla.
MUDr. Martin Pehr
